Proměnlivé potřeby měst: Plánování nemá být o kontrole a restrikci, ale o koordinaciMěsto je otevřený, evolučně se vyvíjející systém, jenž je tvořen fyzickým vystavěným prostorem, který vymezuje děje a aktivity lidí vně i uvnitř. Je to místo, do kterého vstupuje i příroda – v míře a způsoby, kterými to umožníme, ale také svými projevy klimatickými.
To, co má ve městech největší dynamiku, jsou změny potřeb přítomných lidí. Jejich primární potřeby jsou stále bydlení, práce a rekreace, ale ve všech těchto oblastech dochází k výrazným změnám, a to nejen s ohledem na geopolitický a demografický vývoj, ale i na probíhající socioekonomické a klimatické změny a v neposlední řadě i vývoj technologií.
.jpg)
Foto: Ústí nad Labem – soutisk dostupných pracovišť a koncentrace obyvatel
Moderní urbanismus je třeba navrhovat jako dynamický systém, který není a nebude nikdy zcela dokončen. Je třeba vnímat s daleko větší otevřeností, že klíčovým parametrem pro budoucnost a budoucí navrhovaná řešení bude flexibilita. Flexibilita v tom nejširším slova smyslu, jak v řešeních, tak v čase. Každý zásah, každá stavba, každá nová čtvrť jsou součástí širšího ekosystému vztahů, zájmů a vlivů, které se mění a budou měnit s narůstající dynamikou. Města si proto potřebují osvojit přístupy a nástroje, které umožní průběžné přizpůsobování a vyvažování potřeb různých skupin – obyvatel, investorů, návštěvníků, zaměstnavatelů i přírody. Tento přístup vyžaduje nejen nové technologické prostředky, ale především nové myšlení. Plánování nemá být o kontrole a restrikci, ale o koordinaci a zejména o motivaci a inovativnosti. Adaptivní plánování umožňuje rozvoj ve fázích, reaguje na změnu kontextu, potřeb a možností a mělo by pracovat s jasnou vizí směřování, základním rámcem a variantními scénáři.
Brownfieldy jsou v tomto ohledu ideální testovací prostředí. Jejich transformace vždy probíhá postupně, umožňuje tedy průběžné vyhodnocování a možnost korigovat a upravovat navržená řešení. To je ale třeba reflektovat i v pravidlech a legislativě plánovaní. Důležité není mít na začátku definitivní řešení a design, ale je potřeba mít rámec – nikoli rigidní plán, ale strategii, která definuje cíle, principy a pravidla spolupráce. V takovém rámci lze efektivně využít i nové nástroje: datové modelování, simulace, digitální dvojčata zejména pro ověřování proveditelnosti jednotlivých řešení, ale i jejich dopadů. Tento přístup také dokáže parametricky popsat budoucí skutečnost a umožňuje nám sdílet tato řešení, komunikovat je a rozhodovat na základě vyhodnocení objektivních faktů, a to po celou dobu realizace transformace.
Foto: Základní koncepce rozvoje města z připravovaného územního plánu Ústí nad Labem
Zejména průmyslové brownfieldy jsou dnes v mnoha případech nejenom příležitostí pro transformaci na jiné funkce, ve většině případů se je zejména města a soukromí investoři snaží takzvaně „vrátit městu“, tedy především pro bydlení, kanceláře a obchody. To je ale nedostatečné a nekomplexní, protože součástí mnoha městských struktur je, byl a v mnoha případech i bude – respektive by měl být – i průmysl a produkce. Přiznání si této potřeby a začleňování průmyslové výroby do městského prostředí nabízí řadu výhod a možná se stane znovu nutností.
Řada evropských měst si tuto potřebu uvědomuje a v rámci svých strategických a územněplánovacích dokumentů vytváří prostor pro rozvoj městského průmyslu – ať už formou specificky vymezených zón pro lehkou výrobu a kreativní průmysly, nebo flexibilních smíšených struktur, které umožňují kombinovat výrobní aktivity s bydlením a službami. Například v San Francisku, městě s bohatou průmyslovou historií, jsou městské politiky nastaveny tak, aby i v rámci soukromého developmentu vznikaly nové výrobní prostory – po developerech je vyžadováno zahrnout výrobní jednotky do svých projektů jako součást kontribucí.
Možná je dobré podívat se na motivace, které vedly k umisťování průmyslu a produkce do měst zejména v devatenáctém století. Byla to hlavně dostupnost pracovní síly a zdrojů, tedy dopravní dostupnost. Tyto fenomény jsou v dnešní době znovu na stole, především s ohledem na vývoj technologií a automatizaci, které se současně více a více vážou na vývoj a inovace, tedy i vzdělávací a výzkumné instituce.
Foto: Průmyslová historie Ústí nad Labem je stále patrná z jeho urbanistické struktury – ve městě je 23 výrobních areálů.
Vzhledem k tomu, že průmyslová výroba u nás představuje téměř třicetiprocentní podíl na HDP, je třeba brownfieldy brát i jako příležitost, jak znovu integrovat tyto aktivity do městských struktur. Jak potvrdit a synergicky a inovativně rozvíjet ty stávající, ale zejména jak budovat nové moderní kapacity, které současně budou otevřené a připravené na budoucí technologický pokrok.
Je to vlastně výzva a laboratoř, která nám otevírá dveře k hledání nových způsobů, jak propojovat a možná i obohacovat různé aspekty městského života. Je to i cesta, jak budovat opravdu město krátkých vzdáleností.
V současnosti si tuto potřebu přemýšlet o těchto přístupech uvědomujeme zejména díky práci na novém územním plánu pro Ústí nad Labem. Tady je to opravdu nutnost a současně velká příležitost. Jednak proto, že v Ústí je stále přítomen silný průmysl, ale také proto, že Ústí má skvělou polohu, dálnici a v budoucnu bude mít i terminál vysokorychlostní tratě, který bude na rozdíl od většiny jiných stanic integrován do jednoho terminálu v centru města a umožní tak redefinovat nově celou aglomeraci. Město má tedy dnes příležitost buď brownfieldy zastavovat nesystémově a snažit se s průmyslem „bojovat“ a vytěsňovat ho, anebo jej vnímat jako příležitost a inovativním způsobem ho znovu do města zapojovat jako dynamický a flexibilně se vyvíjející prvek, který pomůže městu a jeho obyvatelům najít novou budoucí perspektivu.
Tato příležitost by opravdu mohla najít efektivní synergie mezi dnešní čistší a tišší, často robotickou výrobou a vývojovou a kancelářskou prací a v návaznosti na bydlení a služby vytvořit nový obraz města pro 21. století, kde tyto aktivity a potřeby mohou bezproblémově koexistovat v jedné městské krajině. Tento pohled na budoucnost našich měst ale vyžaduje velkou otevřenost v interpretaci a ideálně také revizi našich norem. Cestou by mohly být speciální zóny, které by umožňovaly experimentovat i v reálné výstavbě a ověřovat tak inovativní řešení v praxi.
Článek Tomáše Ctibora vyšel ve sborníku konference Brownfieldy 2025.
